Spánek se opakovaně reflektuje jako jedno z posledních míst úniku. Poslední bašta vzdoru nahlodávaná současným na výkon zaměřeným systémem. Undergroundová autorka mnohých literárních i fotografických deníků z 80. let představí v Galerii Fotografic dosud nepublikovaný projekt Kimochi: Postele a pokoje, který i přes svou nahodilou strukturu vykazuje prvky unikátního časosběrného dokumentu. Přes metaforickou hodnotu obrazů rozestlaných postelí není výpověď Libuše Jarcovjákové politického, ale spíše osobního charakteru:
„Listuju svým životem. Vcházím do prázdných pokojů, vidím prázdné postele. Vidím pokoje plné divných věcí, postele, ve kterých spí divní lidé. Cizí pokoje v cizích městech. Přechodný domov, hotel, ubikace. Postele, kde mi bylo dobře. Nebo taky ne. Už nevím, kde to bylo, kdo tam se mnou byl. Zůstal jen obraz. Obrazy.“ (L.J.)