Výstava Obrazy konců dějin volně poukazuje k 30. výročí zlomového podzimu 1989, ale nahlíží jej v širším časovém, politickém i mediálním rozpětí, od počátku „perestrojky“ až po pevné ustanovení nového, „demokratického“ politického a mediálního prostředí. Pracuje přitom s tezí, že pád komunismu nebyl náhlou a izolovanou historickou událostí, ale měl své vlastní širší a dlouhodobější příčiny a následky a také souvislosti i v proměně vizuálních médií a jejich rolí. Výstava zachycuje období od roku 1985 do roku 1995 prostřednictvím fotografie a s ní souvisejících médií (grafický design, výtvarné umění, video, karikatura, televize) a soustředí se na vzájemně související politické i mediální změny v české společnosti, přičemž období této „anti-dekády“ chápe jako koherentní období od počátku „tání“ perestrojky až po konečné ustavení dravého neoliberálního kapitalismu postkomunistického typu.